POTKAN-STORY

Welcome to the world of adult Dating loveawake.ru

Compression est comment robuste votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur determination pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre offre sang loin de votre coeur. Chaque culture votre determination bat, il pompe le sang par de vos arteres a la prendre facilement de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/acheter-du-cialis-en-suisse/

Compression est comment calleux votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur determination pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre offre sang loin de votre coeur. Chaque temps votre moelle bat, il pompe le sang a tous egards vos arteres a la vacances de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/cialis-e-igual-ao-viagra/

Další kapitolka, snad se bude líbit...
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"NE, PROSÍM, POMNĚNKA JE MOJE POTKANIČKA!" VYKŘIKLA JSEM. "NESMÍTE JÍ UBLÍŽIT!" "A KDO TI JAKO ŘEKL, ŽE NESMÍM?" "TO VÁM ŘÍKÁM JÁ!" VYHRKLA JSEM. "A MYSLÍŠ SI, ŽE NĚCO TVOJE SLOVO ZNAMENÁ?" OZVAL SE. "MYSLÍM SI, ŽE ANO, PROTOŽE JE TO MOJE POTKANIČKA!" "JSI SI TÍM TAK JISTÁ?" ZEPTAL SE A PODÍVAL SE NA KRABICI S DÍRKAMI, DO KTERÉ ZATÍM DAL ZAHRADNÍK POMNĚNKU. "NA CO VÁM BUDE?" ZEPTALA JSEM SE A CELÉ TĚLO SE MI TŘÁSLO. "NO, ŘEKNĚME, ŽE MÁM DOMA JEDNOHO KRÁSNÉHO HADA..."
( http://www.profilek.cz/obrazky-na-profil/had.jpg ) "TAK TO BYCH HO RÁDA VIDĚLA," ŘEKLA JSEM MU. BUDU DRZÁ. A PROČ NE? CHCE MI ZABÍT POTKANA! "DOBŘE, JAK CHCEŠ, POJĎ SE MNOU," ŘEKL A UKÁZAL NA HLAVNÍ VCHOD. ZAHRADNÍK ZATÍM VZAL POMNĚNKU. "MŮŽU SI JI VZÍT?" ZEPTALA JSEM SE. ZAVRTĚL HLAVOU. PŘESNĚ VĚDĚL, ŽE BYCH S POMNĚNKOU UTEKLA. PAK JSEM ZAMÍŘILA DOVNITŘ. BYL TO VELKÝ DŮM A NESKUTEČNĚ KRÁSNÝ, ALE NĚCO SE MI NA NĚM HNUSILO. ACH ANO, JEHO MAJITEL! :D PAK JSME ZAŠLI DO JEDNÉ MÍSTNOSTI. UVIDĚLA JSEM TAM HADA. ČERVENÉHO. BÁLA JSEM SE HO. "AHOJ, KAA. DNESKA NIC NEDOSTANEŠ, MĚLA JSI VČERA. ZA 3 DNY TI ALE PŘEDSTAVÍM SPECIALITKU JMÉNEM... POMNĚNKA NA SMETANĚ." PAK JSEM UDĚLALA CHYBU. NAŠLA JSEM V KAPSE KAMÍNEK PRO ŠTĚSTÍ. DNES TEDY MOC NEUSPĚL A TAK ALESPOŇ K NĚČEMU BUDE DOBRÝ. HODILA JSEM MU TEN KAMÍNEK NA ZÁDA A VYBĚHLA JSEM Z JEHO DOMU. MÁM 3 DNY NA VYMYŠLENÍ PLÁNU, JAK ZACHRÁNIT POMNĚNKU, JINAK...
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Líbila se ti povídka? Ozvi se a okomentuj ji pomocí tlačítka Odpovědět.

Ahoj, je tu další kapitolka, příjemné počtení...
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

PODBĚHLA POD BRANOU TOHOHLE DOMU. BYDLÍ ZDE JEDNA LUXUSNÍ RODINA. NEBUDU NA NĚ ZVONIT, HNED BY VOLALI DERATIZÁTORY A NECHCI, ABY M´Ě TADY VIDĚLI. PŘÍLIŠ DLOUHO SE NEROZHODUJU A HNED SE PŘEHOUPNU PŘES PLOT, KTERÝ MÁ SICE ZOUBKY PROTI PŘELÉZÁNÍ, ALE MNĚ A MÝM DLOUHÝM NOHÁM NEDĚLÁ ŽÁDNÝ PROBLÉM PLOT ZDOLAT, BEZ JAKÉHOKOLIV (BOLESTIVÉHO) DOTEKU. :-)
PROSÍM, AŤ NEMAJÍ NA ZAHRADĚ ALARM!

STOJÍM NA TRÁVNÍKU A OBEZŘETNĚ SE ROZHLÍŽÍM, JESTLI MĚ NIKDO NEVIDÍ. TY VĚČNÉ HODINY S NOSEM V KNÍŽCE "STOPOVÁNÍ ZVÍŘAT I LIDÍ" SE KONEČNĚ VYPLATILO A JÁ VIDÍM MÍRNÉ OHYBY TRÁVY NA PERFEKTNĚ UPRAVENÉM TRÁVNÍKU. STOPY MÍŘÍ KE KŮLNĚ A PAK VIDÍM I NOVÉ STOPY. LIDSKÉ!
NAJEDNOU DO NĚKOHO VRAZÍM. VYDĚŠENĚ VZHLÉDNU. RODINNÝ ZAHRADNÍK. "V TÉ KŮLNĚ NĚCO ŠRAMOTÍ," POUSMĚJE SE. MNĚ TO ALE MOC VTIPNÉ NEPŘIPADÁ.
"PROČ JSI TADY?" ZEPTÁ SE.
"KVŮLI TOMU, CO ŠRAMOTÍ."
"ALE TO JE ASI KRYSA!"
"POTKAN. POMNĚNKA. UTEKLA MI, KDYŽ JI VYDĚSILA KOČKA. "PODÍVEJTE, CO MI TA KOČKA UDĚLALA!" ŘEKNU A UKÁŽU MU SVÉ ZKRVAVENÉ RUCE. "JÉ, NECHCEŠ OBVAZ?" "JÁ OD NIKOHO NECHCI OBVAZ! KLIDNĚ BYCH SI PŘELÁMALA OBĚ NOHY, JÁ CHCI JENOM POMNĚNKU!"
NAJEDNOU VYKOUKNE Z OKNA PAN NEUMAN.
"PANE NEUMANE! V KŮLNĚ NĚCO ŠRAMOTÍ!" OZVE SE ZAHRADNÍK.
"VYLOVIT! ZABÍT!"
ZABÍT, ZABÍT, ZABÍT, TA SLOVA MI ZNĚJÍ V UŠÍCH, JAKO OZVĚNA...

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Líbila se vám povídka? Ozvěte se pomocí "Odpovědět". Potěší třeba jenom Hezký.....

Ahoj! Je tady po dlouhé době další povídka. A hned kapitolová! Snad se vám bude líbit! Příjemné počtení...
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kéž by byla lidská paměť tak jednoduchá, jako mobilní. Stačilo by z ní něco vymazat. Jenže na některé věci člověk prostě nedokáže zapomenout, i kdyby sebevíc chtěl. Před dvěma dny... Říkáte si, že to je krátká doba, ale vzpomínky už zůstanou navždy v mé hlavě. Vzpomínky na NI... Na Pomněnku...

"POMNĚNKO!" ZAVOLALA JSEM NA NI PŘES DVÍŘKA KLECE. "JDEME NA PROCHÁZKU!" ŘEKLA JSEM A ZVEDLA JSEM SI JI NA RAMENO. VYRAZILY JSME. CESTOU JSEM MYSLELA NA TO, CO SE MŮŽE STÁT. VYMYSLELA JSEM NA TO I BÁSNIČKU:

KOČKA JE NEBEZPEČNÝ TVOR,
HNED POTKANA SCHOVEJ POD MIKINU.
SESTOUPÍ BŮH Z NEJVYŠŠÍCH HOR,
ABY SI VZAL TU POMNĚNČINU.

ZEMĚ JE JAKO ŽHAVÁ LÁVA,
KDYŽ TAM SPADNEŠ, UŽ NEVSTANEŠ.
SESTOUPÍ BŮH A POMNĚNCE MÁVÁ,
ZEMĚ UŽ SE NEDOTKNEŠ.

Vytrysknou mi slzy. Můj tichý pláč se přežene v hlasitý. Nemůžu na to vzpomínat.
...ABY SI VZAL TU POMNĚNČINU...
Ne! Proč musím vzpomínat?! Chci, aby má hlava mlčela! Ale co, vy to chcete vědět, ne?

KOČKA. RYCHLE! POMNĚNKO! POD MIKINU! KOČKA SE VRHÁ NA MÉ BŘICHO S MALOU BOULIČKOU. KOČKU PŘIMĚŘENĚ UDEŘÍM A ODRAZÍM. NAJEDNOU SE BOULIČKA SVEZE PO MÉ NOZE A UTÍKÁ PRYČ. RYCHLE CHYTÍM KOČKU, ABY ZA POMNĚNKOU NEMOHLA. ALE NEMŮŽU ZÁROVEŇ ZABRÁNIT TOMU, ABY POMNĚNKA DÁL UTÍKALA. KOČKA KOLEM SEBE ZBĚSILE ŠKRÁBE, AŽ MI VŠUDE NA RUKOU VYTRÝSKÁVÁ KREV. JÁ VŠAK NEVNÍMÁM BOLEST. VNÍMÁM JEN BOLEST, KTERÁ MĚ PÁLÍ DO DUŠE. JAKOBY MI JI POBODALO TISÍCE VČEL. KOČKU NESU V NÁRUČÍ PRYČ.
PAK JI PŘENDÁM PŘED PLOT K SOUSEDŮM, KTERÝM PATŘÍ. NAJEDNOU ZE DVEŘÍ VYBĚHNE JEJÍ MAJITELKA- PANÍ KOPEČKOVÁ. "MICINKO NAŠE! KDE JSI BYLA?"
PAK POHLÉDNE NA MÉ ZKRVAVENÉ RUCE. "TO TI UDĚLALA NAŠE MICINKA?" "ANO. VYSTARTOVALA PO MÉM POTKANOVI A TEN UTEKL." SOUSEDKA SE ZATVÁŘÍ SKLÍČENĚ. "MĚLA BYS JI JÍT HLEDAT. POMNĚNKU, ŽE? ALE NEJDŘÍV TI DÁM OBVAZ." "NE! TO NENÍ NUTNÉ. JÁ SI MUSÍM POSPÍŠIT." SOUSEDKA NIC NENAMÍTÁ JEN JEŠTĚ POKÁRÁ MICINKU. UTÍKÁM NA TO MÍSTO. POMNĚNKA UTÍKALA TUDY...
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Snad se vám to líbilo a ozvěte se pomocí "Odpovědět".

Ahoj, je tu další povídka, předem se omlouvám za případné chyby v dlouhých o... :-) Příjemné čtení...
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Nestihnu to!" křičela jsem na mámu. "Nestihnu,nestihnu!" měla jsem pocit, že to mámě tím vbiju do hlavy. "Mami, jestli okamžitě nepřijdeš, tak pojedu sama!" zavolala jsem do patra. Máma sice ví, že autem jet zatím nesmím, ale (kupodivu) ji tím vždy přesvědčím, aby už šla. I dnes to zabralo a máma se přihnala dolů. "Jistě, jistě, už jdu zlatíčko!" "Nejsem zlatíčko!" řekla jsem jí. "Dobře," odpověděla.


Seděla jsem v autě se svojí potkaničkou patchworks Patty. "Co Patty?" zeptala se máma. "No, nevím. Dneska vypadá tak... klidně." "A to vadí?" "Cítím něco ve vzduchu... A Patty taky..."


Rozpršelo se. Kapky vody začaly bubnovat na sklo. "Jéje!" ozvala se staromodně máma. "Prší! Ještě, že jsme uvnitř!" "To jo," kývla jsem. Patty mi usnula na klíně. Spokojeně zamhouřila oči. "Myslíš, že máme šanci na výhru?" zeptala jsem se mámy. "Určitě!" vykřikla. Ale co mají mámy říct? URČITĚ PROHRAJETE, PATTY JE HNUSNÁ? To ne.


Minuly hodiny a my už jsme byly na místě. "Pojď, půjdem se najíst do nějaké restaurace." "OK. A co Patty?" "Nech ji v přepravce v autě." "Dobře," kývla jsem a pak jsme vyrazily se najíst. Potom jsme se vrátily pro Patty a vyrazily k městské hale. "Vytáhni si PP*," řekla mi máma. Sáhla jsem do kapsy a nahmatala pouze kapesník! A co druhá? Ne. "Já ho nemám!" vykkřikla jsem.
Hnaly jsme se k autu a hrabaly se v kufru. Pak jsem si vzpomněla. "Pouzdro na brýle u řidiče!" zvolala jsem. Vždy jsem PP pečlivě schovávala. Ale tam také nic nebylo. Sedla jsem si na sedadlo a rozbrečela se. Tak dlouho jsem se těšila a teď na výstavu NESMÍME!!! A z Patty už je napořád "potkan bez PP", potkan který nic neznamená, a už nesmí na žádnou výstavu. "To bude dobrý," řekla mi máma. "Ne, nebude!" vykřikla jsem a plná energie jsem vystřelila s rukou k potahu na sedadle, abych ho mohla pevně sevřít a trochu zahnat vztek. Pak jsem nahmátla tajnou kapsu a v ní... PP!!!


"Na třetím místě se umístila Crazy Bubble, číslo 19," ozval se hlas z amplionu. Šťastná majitelka se přihnala s krásným dalmatinem na podium ( nemyslím psa, ale zbarvení...:-D) . "Vyhrává 1 kg balení potkaního krmiva a medaili s diplomem."
Výherkyně odběhla a z amplionu se opět ozval hlas: "A druhé místo získává..."
Myslím, že moje patchworks Patty by mohla získat druhé místo. "Pa.." Ano? "Pastelka!" Vzdychla jsem. Letos se určitě neumístíme. Přišla tam holka s malým zakrslým double rexem."Ten je krásný!" zvolala jsem. Byl úplně bílý, jen na čele měl černou tečku. "Vyhrává 3 kg potkaního krmiva,potkaní míček, medaili a diplom." Pak dívka odešla.
"A první místo vyhraje 5kg potkaního krmiva, potkaní míček, tunel pro potkana, diplom a pohár... A vyhrává... Patty, číslo 28!!!"


Nemůžu tomu uvěřit... Běžím na podium. Dávám Patty do poháru a zvedám ho nad hlavu. Jsme první!!!!

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

*PP- průkaz původu, rodokmen: je nezbytný k puštění na výstavy, potkani s PP stojí kolem 200 Kč, ale patchworks může stát i 2000Kč.

Doufám, že se vám povídka líbila a že se ozvete pomocí tlačítka odpovědět níže.

Pozn.: Všimněte si, že celá povídka je v minulém čase, až na poslední odstavec. Tím naznačuji, že hrdinka nám tu povídku vypráví po ohlášení druhého místa...

Malý BONUS : Ilustrace

Patty:
https://www.google.cz/search?hl=cs&site=imghp&tbm=isch&source=hp&biw=1366&bih=618&q=potkan+patchworks&oq=potkan+patchworks&gs_l=img.3...893.6332.0.6677.17.8.0.9.9.0.101.729.7j1.8.0...0.0...1ac.1.9.img.xSUperKkuQs#imgrc=VRqGVOZMIMMUwM%3A%3B2KdEpyu-ZZzTIM%3Bhttp%253A%252F%252Ffiles.belovedrat.webnode.cz%252F200000019-58709596a0%252Fpatchwork.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fbelovedrat.webnode.cz%252Fdruhy-potkanku%252F%3B254%3B190
Dalmatin:
https://www.google.cz/search?hl=cs&site=imghp&tbm=isch&source=hp&biw=1366&bih=618&q=potkan+patchworks&oq=potkan+patchworks&gs_l=img.3...893.6332.0.6677.17.8.0.9.9.0.101.729.7j1.8.0...0.0...1ac.1.9.img.xSUperKkuQs#hl=cs&site=imghp&tbm=isch&sa=1&q=potkan+dalmatin&oq=potkan+dalmatin&gs_l=img.3...52487.57386.0.57555.20.19.1.0.0.0.143.1516.18j1.19.0...0.0...1c.1.9.img.szZR26ffy-s&bav=on.2,or.r_cp.r_qf.&bvm=bv.45175338,d.Yms&fp=979e2f42db2219e0&biw=1366&bih=618&imgrc=spofnBzCgcMxBM%3A%3BFlO1DltO2tQjxM%3Bhttp%253A%252F%252Fzuzkypotkanci.wz.cz%252Fobrazky%252Fdalmatin.jpeg%3Bhttp%253A%252F%252Fzuzkypotkanci.wz.cz%252Fvarianty.html%3B203%3B152https://www.google.cz/search?
Double rex (bohužel pouze bílý bez černé tečky na čele): https://www.google.cz/search?hl=cs&site=imghp&tbm=isch&source=hp&biw=1366&bih=618&q=double+rex&oq=double+rex&gs_l=img.3..0l3.671.3833.0.3987.14.11.2.1.1.0.170.1083.8j3.11.0...0.0...1ac.1.9.img.tkYilEk7mjg#hl=cs&site=imghp&tbm=isch&sa=1&q=+potkan+double+rex&oq=+potkan+double+rex&gs_l=img.3..0.34091.36135.0.36400.8.8.0.0.0.0.91.627.8.8.0...0.0...1c.1.9.img.6MWVPHPBSBk&bav=on.2,or.r_cp.r_qf.&bvm=bv.45175338,d.Yms&fp=979e2f42db2219e0&biw=1366&bih=618&imgrc=XLsDNjSq0li4fM%3A%3BhBH4FfBqyOdFiM%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.mixrat.wz.cz%252Fimages%252Frex.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.mixrat.wz.cz%252FVseoPotkanech%252Fvarianty.htm%3B254%3B190

Moc hezký příběh :) .. dobře se představuje ;-)

Kdo by to hledal, ví kde to najde... Na příjmacích zkouškách. Přesně před rokem jsem byla na svých příjmacích zkouškách na gymnázium...

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ráno jsem vstala a oblékla se do slavnostního oblečení. Pak jsem se nasnídala. Babička mi řekla, abych se nestrachovala a nebyla nervozní. Vzala jsem si na krk svůj talisman- zlatého pavoučka na čtyřlístku. Poté jsme s mámou zamířily ke škole. Paní vrátná mi řekla do které učebny mám jít. Máma mi dala pusu na čelo a popřála mi hodně šťestí. Šla jsem do učebny zeměpisu. Posadila jsem se do lavice a čekala,až příjde učitelka. Přitom jsem si říkala, že nesmím být nervozní, tím určitě získám velkou výhodu. Potom učitelka vkročila do třídy a rozdala nám testy z matematiky. Některé příklady byly lehké, jiné hodně náročné. Po odevzdání testu jsme měli přestávku, abychom se nasvačili. Pak přišla do třídy jiná učitelka a my složili zkoušku z češtiny spojenou s diktátem a malým testem z náboženství.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

A koho zajímá, jak jsem před rokem dopadla? Zkončila jsem na 3. místě a jsem moc ráda, že jsem právě na této škole...

Moc děkuju! Jsem ráda, že se ti líbí. Dívala ses na ilustrace?

-Slyšíš, jak tady sedí ten potkan?
-Jo. A co na tom?
- Ehm. Už tam totiž není¨!
-Cože?

Nesmysl, zasmějte se mu.

ehehehe :D to je vtipné :))

-Slyšíš, jak tady sedí ten potkan?
-Jo. A co na tom?
- Ehm. Už tam totiž není¨!
-Cože?

Nesmysl, zasmějte se mu.

Je tu další kapitola. Předem se omlovám za případné překlepy, protože právě mám na ruce náplast. Kousl mě potkan, myslel si, že mu nesu jídlo. :-)

Vyběhla jsem do noci. Běžela jsem stále rychleji a rychleji. Doběhla jsem na konečnou zastávku." Orion?!" zaječela jsem. N ic. Ticho. Jen v dálce se poryvem větru ohnuly větve. Stála jsem ale pevně na nohou a byla připravena zamířit přímo do místního parku. "Ori!!!! Ori!!!!! No tak!!! Vylez sakra!!!" křičela jsem pořád dokola. Stále jsem nedokázala uvěřit, že je asi deset večer a já jsem v PARKU!
Tento park nebyl jako ostatní parky. Nebyla to útulná planinka olemovaná stromy. Byl to lesopark. Stromy byly všude. Pořád mi připadalo, že se za nimi krčí nějaký stín a chystá se na mě vyskočit. Naprázdno jsem polkla. "Orionku nemůžeš najít. NIKDY ji nenajdeš. Už ji dávno sežrala nějaká kočka. Je konec. Můžeš hledat zbytky jejího těla, jestli chceš. Hehe," ozval se mi v hlavě hlas osudu. "Ne!" zakřičela jsem, "Ori žije!!!!"
Hledala jsem dále mezi stromy. Nic. Minula půlnoc a na kostele začali strašidelně zvonět zvony. Začala jsem se bát. V hlavě mi opět zazněl hlas osudu: "Jsi TAK hloupá! Orion už nenajdeš. Pochopíš to někdy? Mě je to vlastně jedno, klidně tady choď do konce života. Hehe." Do očí mi vhrkly slzy. Hlas osudu měl určitě pravdu.
Probudila jsem se a když jsem otevřela oči, byla jsem v lesoparku. Rychle jsem se zvedla.Přede mnou prošla skupina lidí.Vypadali, jako úplní exoti. Na hlavách měli klobouky a na sobě frak. Vedli za ruce ženy, které měly na hlavách divné čepce a na sobě šaty.
To jdou jako někam na KARNEVAL?, pomyslela jsem si.
Vyšla jsem ven z houští. Ti lidé NEBYLI jediní divní... Takto vypadali VŠICHNI!!!
Pak jsem si všimla pár zvláštních věcí:
není tu telefonní drát, není tu škola, na kostelu nejsou hodiny a v lesoparku nejsou cesty z betonu, ale vyšlapané!
URČITĚ JSEM SE PŘENESLA ZPĚT V ČASE!!!!!

Bylo to zvláštní. Tenkrát jsem zklouzla z ramene a uviděla divnou věc. Šla jsem k ní a najednou se objevila TADY! Kde je vůbec Anička? Je to tady divné. Jezdí tu divná auta a nějáké krabice tažené koňmi... Bojím se.

"Jsi v háji a ona je mrtvá!" zakřičel hlas osudu. "Zklapni!" zaječela jsem. Už jsem měla dost toho, co vymýšlím. ŽÁDNÝ HLAS OSUDU NEEXISTUJE!!!!!!
Pak jsem ji uviděla. Vyděšeně se rozhlížela. Orionka!
"Ori!" zavolala jsem a vrhla se k ní. "Orionko!!!! Zlatíčko!!"
Najednou kolem mě prošla divná žena a řekla: "Madam. prosím vás, proč chováte v náručí tu havěť?"
"TO NENÍ ŽÁDNÁ HAVĚŤ, TO JE MOJE POTKANKA!"
"A... co to máte za divné šatstvo na sobě?"
"NĚCO NORMÁLNÍHO, DŽÍNY A TRIČKO Z HÁEMKA..."
"Aha," řekla ta žena v domění, že jsem blázen. :-)

Najednou se v trávě zaleskla zvláštní kovová věc. Přenese to i Orionku? Sáhla jsem si do kapsy. Byl tam kapesník. Chytla jsem ho a zahodila. Přistála na noze nějákého muže a ten řekl: "Co to to šílené děvče odhazuje?"
Už mě začínala pěkně štvát tahle doba. Grrrr!

"Jestli kapsa přenesla kapesník, přenese i Ori," řekla jsem a dala si ji do kapsy. Pak přišla blíž a dotkla se té věci.

Najendou byla zase tma. Kostel právě dozvonil. A já s Orionkou v kapse jsme se hnaly k domovu....



KONEC KONEC KONEC KONEC KONEC KONEC KONEC KONEC KONEC KONEC

Doufám, že se vám povídka líbila, že oceníte mou práci a ozvete se pomocí tlačítka "Odpovědět" níže. Děkuji. :-D

No Ani, to je úžasné! :-D, moc hezky píšeš, člověk by řekl, že je to úryvek z nějaké knížky! :D A je to krásně napínavý, a ta představa toho lesoparku je děsivá, ještě kdyby tam pršelo, foukalo a houkala nějaká sova s červenýma očima! :DD Klidně piš dál a dál :-D, snad budu mít čas a napíšu zítra nebo o víkendu vyprávění o Harrynkovi :)

Dost dobrý. (=

Kdyby za mnou dnes někdo přišel, určitě by se zeptal:
"Co dělá ta divoká Polly, která tě hryzla do prstu?!"
"Polly si myslela, že jí nesu jídlo!"
(Polly mě včera kousla. Dala jsem si náplast a šla se psy ven. Když jsem se vrátila byl polštářek úplně krvavý a náplast jsem musela vyhodit, protože mi přes ni začala protékat krev... :-D)
"A co tedy vlastně dělá? Rve se s tou hodnou a milou Orionkou?"
"Ne, už dávno ne."
(Polly se včera s Ori trochu rvala, ale jenom z legrace. Určitě to dělala jenom z radosti, že zase vidí potkana.)
"Co tedy dělá?!"
"Ori a Polly spí v domečku přitulené k sobě!"

Určitě, kdyby se mě na toněkdo zeptal, tak bych ho "setřela". :-)

PŘÁTELSTVÍ ORIONKY A POLÁRKY BYLO OPRAVDU ZPEČETĚNÉ!!!!!!

Je mi tě líto, že tě tak moc hryzla, to se mi ještě nestalo, ale umím si to představit..
No, a už vidím Polárku jak prudí Orču :DD

Orionka byla u sebe v domečku, když ucítila jiného potkana.
Přišla k němu a řekla: "Ahoj."
Potkanička jí odpověděla: "Ahoj."
Pak se ta potkanička ještě představila: "Já jsem Polárka, ale říkej mi Polly."
Ori souhlasila.

Polly cítila, že toto je kamarádka, ale nejříve musí změřit své síly. Vrhla se k Ori a vklouzla jí pod břicho. Ori ji kopla. Takto to bylo pořád dokola.

Nakonec uděluji postavení:
1) Alfa: Orionka
2) Omega: Polárka

Holky si to vyjasnily a staly se nejlepšími kamarádkami..... :-D