Povídky
Komentáře
Přehled komentářů
Tak to si dovedu představit!! :DD
Orion a já (2. kapitola)
Majitelka stránek, 12. 2. 2013 20:00
Je tu další kapitola z povídky Orion a já. Doufám, že jste se na ni těšili. :-)
"Vrať se Oro!!!! Ty hnusná kryso!!!!" křičela jsem na ni, protože jsem se o ni bála. Zašátrala jsem do díry rukou. Odpovědí na můj čin bylo kousnutí. Pohlédla jsem na svůj prst, ze kterého mi tekla krev. Chytla jsem kapesník a krev si usušila. Pak jsem se podívala na hryzanec. Byla zde jasná stopa tří zubů. "Ori! Jak jsi mohla?!" Orionka se k nám dostala už bez horního předního zubu, nevím co se jí stalo, ale hodně jsme se toho ze začátku děsili. (Neboj Simy, kecám.) A teď mě hryzla! ZRÁDKYNĚ!!!
Najednou jsem se probudila u sebe v posteli. To byl jen sen? Ve skutečnosti nemám potkana, ani NIC??? Pohlédla jsem na stůl a na něm stála klec s Orionkou. "Takže se mi zdálo jen o zážitku v lese!" oddychla jsem si.
Bála jsem se dlouho s Orionkou chodit ven, ale nakonec jsem vyrazila ven. Šli jsme městem a většina žen na nás krčila nos nebo vykřikla: "Fuj! Krysa!" Nejraději bych jí vyštěkla do obličeje "To je POTKAN!!!" ,ale nejsem drzá. Šly jsme dál a dál. Minuly jsme dům mé kamarádky Simči. Dnes jsem neměla kupodivu náladu na návštěvy. Šly jsme dál a dál, až jsme zjistily, že je večer. Otočila jsem se a zamířila zpět, tentokrát jsem běžěla. Nechtěla jsem klusat, aby Orionka moc nenadskakovala a zároveň jsem nechtěla zůstat venku po setmění. Doběhla jsem na zastávku. Tramvaj dlouho nejela, ale nakonec přijela. Rychle jsem do ní nastoupila a dívala se z okýnka. Na konečné jsem vystoupila a protože jsem opravdu neměla náladu narazit na úchyla, čekala jsem ještě, než pojede další, abych tu jednu zastávku mohla sjet přímo do ulice, kde bydlím.
Když jsem konečně stála před svým domem, zhluboka jsem se nadechla a vkročila domů. Pakjsem se celá udýchaná posadila ke stolu a vydýchala se. Sáhla jsem po Orionce, ale ta tam nebyla. Projel mnou ledový pot.
A to je konec druhé kapitoly. Bude muset Anička běžet v noci ven, hledat Orionku? Dozvíte se v další kapitole. Těšte se........ :-D
Re: Orion a já (2. kapitola)
Simča, 14. 2. 2013 14:22Páni, to je super! A ten konec je tááák napínavý!! :D Už se moc těším na pokračování :')))
Orion a já (1. kapitola)
Majitelka stránek, 4. 2. 2013 20:55
Tahle povídka se samozřejmě nestala. Je ale možné, aby se stala (spíš ne, fyzikálně to ale jde :-D). Jsou tam jména Anička to jsem já) a Orionka (moje potkanička, která mi právě teď spí v kapse :-) ). Děj je zapeklitý a neboj Simy, fakt se to nestalo!!! :-)
Začínaly jarní prázdniny a já se právě vracela ze školy. Letos byly jarňáky hodně pozdě. Až na konci března. Nikde už nebyl sníh a skoro nikdo už nenosil mikunu (samozřejmě až na zimomřivku Aničku :-) ). Pochvalovala jsem si, že je tak pěkně, ale to jsem netušila, že bude ještě pěkněji, až přijdu domů.
Doma mě čekalo překvapení na mé narozeniny. Mamka mi slavnostně za přihlížení celé rodiny podala přepravku s malou potkaničkou. Nejdřív jsem na ni nevěřícně zírala a myslela si, že ještě spím, ale pak jsem zavýskla radostí. VLASTNÍ POTKAN!!! O tom se mi ani nesnilo.
Hned jsem si ji odnesla do koupelny. Objevila jsem její základní vlastnosti: Přátelská, nemlsná a HYPER MAZLIVÁ!!!! Vůbec si nebere dobrotu, naopak! Pořád se na vás cpe a chce se tulit. Je roztomilá (musím poděkovat Simče, že mi ji tak krásně vybrala).
O měsíc později.........
Orionka je hrozně přítulná. Od té doby, co jsem ji dostala, skoro vůbec nevyrostla, je to prostě prcek :-). Je NÁDHERNÁ. Má (podle mě) nejkrásnější zbarvení na světě. Působí strašně magicky. Je to Evropský Berkshire. Je hnědo-černá, takže na první pohled působí, jako divoký potkan, ale na bříšku se jí nachází nádherný složitý bílý znak. A má krásné černé oči a zdravou srst!
Žilo se mi s ní moc fajn. Často za mnou chodila moje kamarádka ze školy, Tamara, a hrály jsme s Orionkou různé hry. Nejčastěji jsme trénovali "potkaní agility". Jsem taky docela dobrá ve psech. Trénuju svoje psy na agility. Orionka prolézala tunelem, který jsem jí koupila, přelézala knížku a i se kroutila u slalomu.
Všechno by bylo krásné, kdyby se nestala jedna strašná věc.
Byly prázdniny a já jsem si vzala Orionku na rameno a vyrazila ven. Šla jsem do "Wilsonova lesa" a tam chodila. Často jsem se dívala na veverky a kosy. Mám totiž ráda zvířata. Orionka celou tu dobu poslušně seděla a ňufala :-).
Pak jsem něco uviděla. Samečka. Začal na ni volat. Nevěděla jsem , že tady žijí i potkani!!! Chtěla jsem Orionku chytit a zadržet, ale ona mi vyklouzla a hnala se do potkaní díry... Vykřikla jsem: "Ori!!!! Vrať se!!!!!!!!!"
Doufám, že se vám první kapitola líbila a, že se těšíte na další............:-)
Re: Orion a já (1. kapitola)
Jana, 4. 2. 2013 21:33Super! Už se nemůžu dočkat dalkší kapitoly! Do Wilsoňáku chodim taky :-D. Miluju potkany!!!!! ♥♥♥♥♥♥♥♥
Re: Orion a já (1. kapitola)
Simča, 8. 2. 2013 15:49
No já jsem tak moc ráda, že se ti Ori tak líbí :D, řekla bych, že bude fakt malá po její matce :D .. no, děkuju že ji tak vychvaluješ, chtěla jsem ti původně jinou, ale pak jsem si všimla jí a řekla si, že bude nejlepší, dát ti Ori :)))
No, tahle povídka je velmi zajímavá a ten konec tak napínaví :D, těším se na druhou kapitolu ;))
jak budu mít čas, napíšu o tom našem Harrynečkovi :)
NARCISSA- Nejlepší myšička, která mohla kdy být... (2díl-nehezká vzpomínka)
Simča, 31. 1. 2013 14:35
O letních prázdninách roku 2012 se přihodilo něco, na co nikdy nezapomeneme...
Jednou ráno, když jsem vstala jsem si šla pochovat svého džungaráka, který měl klec na kleci Cissynky. Byl to nový přírůstek naší rodiny. Když jsem ji dávala do klece, všimla jsem si, že v kleci je jakýsi divný brouček.. byl tam druhý, třetí a další se jen hrnuli. Hned jsem tu klec popadla a vyčistila ji, pak i druhou klec, kde byli ti samí, černí maličký brouci. Bylo jich hodně. Křečíci byli v pořádku, tak jsem usoudila, že ti broučci nejsou nebezpeční.., ale pro jistotu jsem ty klece dala na druhou stranu kuchyně. V kleci Cissynky kupodivu žádní nebyli. Ani v žádných jiných klecích. Myslela jsem, že jsem se těch potvor zbavila a odjela jsem na týden k tetě. Večer jsem se pak vrátila a šla omrknout Cissu a ostatní. Cissa byla nějaká divná.. slabá a hubená, neuměla se udržet na klacíkách a padala z nich dolů. Dala jsem jí piškot, jako vždycky, když jí něco bylo.
Všimla jsem si, že má na srsti ty broučky. Došlo mi, že něco Cisse provedli, že jsou nebezpeční. Byla už jedna hodina v noci, řekla jsem si, že brzo ráno zajdu na veterinu a že koupím přípravek proti těm broukům. Ráno Cissa byla na tom o hodně hůř. Těch brouků tam byla najednou celá kolonie a ubohá Cissy ležela na podestě a trhala sebou. Její ocásek byl modrý.. i tlapičky a čumáček jí zmodraly.
Bylo mi jasné, že ti broučci sají krev.. Utíkala jsem na veterinu ale bylo zavřeno.. čekala jsem hodinu, než otevřeli.. Popsala jsem veterinářce, co se stalo a že chci přípravek proti těm broučkům. Neměla už žádný přípravky, ale že je mají v Campusu. No, náš potkan měl ty broučky najednou taky, ale byl v pořádku. Cissynka ale umřela během půlhodinky. Nebylo jí pomoci, leda v noci, kdy na tom nebyla tak zle.... Potkyška Harryho jsme zachránili koupelí a přípravkem, vyšplíchali jsme celou kuchyni a od té doby je klid.
Nedokážu se smířit s tím, že už tu Narcissku nemám, ale jsem ráda, že jsem měla tu čest ji poznat, že ji například nekoupil nějaký hadař. Mohla tu být ještě rok a bylo v plánu, že jsem k ní měla dát samce a nechat si jedno mimčo od ní. Ale je dobře, že se tak nestalo.., ta představa, že by umřelo dalších několik myšiček.. je hrozná.
Ti paraziti se jmenují čmelíci kuří, vypátrala jsem je na googlu, je to strašný svinstvo...., to co se tam píše, mi vyrazilo dech, jen škoda, že jsem to nevěděla dřív.. :'(
Re: NARCISSA- Nejlepší myšička, která mohla kdy být... (2díl-nehezká vzpomínka)
Majitelka stránek, 31. 1. 2013 15:23To je hrozně smutný............. Těším se, až napíšeš i něco u kterýho mi nebude do breku :-). Brzo se uzdrav ty i sestra. Těším se na příští čtvrtek a na povídku o Harrynkovi. :-)
Re: Re: NARCISSA- Nejlepší myšička, která mohla kdy být... (2díl-nehezká vzpomínka)
Simča, 8. 2. 2013 15:38
No, napíšu veselou povídku o Harrym :)), je takový náš klenot... směšný klenot :D
Jak budu moct, vezmu ti v kroužku super potkanku :O))
NARCISSA- Nejlepší myšička, která mohla kdy být...
Simča, 29. 1. 2013 20:13
Když už jsem neměla svojí Keysinku, pořídila jsem si myšičku po které jsem dlouho toužila, jelikož mi dvě myšky vzala jakási strašná nemoc, která se nedala vyléčit.
Z houfu bílých myší, jsem si vybrala tu nejčilejší, paní tam šmátrala a říkala, že tam samice nejsou, ale uprostřed jsem jednu malou zrovna zahlídla. Byla rozkošná. Pojmenovala jsem ji Narcissa po mé oblíbenkyni z Harryho Pottera, po matce D. Malfoye. Byla plachá, mladá a čilá, což byla jistota, že je zdravá. Čili moje první zdravá myš. Cissinku jsme si oblíbily, byla přátelská, zvědavá a veselá. Vždycky lozila po kleci, bláznila v kolotoči a somrovala mňamky. Někdy se stalo, že nějakým způsobem vylezla z klece ven. Já na ni ječela: Co děláš venku?! " a ona chtěla zalézt, ale nevěděla už jak. Byla jinak moc chytrá. Když jsem ji pouštěla po stole, řekla jsem místo a zůstaň, a ona vlezla na určené místečko a čekala:-) . Často jsem ji měla na rameni, někdy jsem s ní šla ven, ona by nikdy neutekla.
Když jí bylo nějak zle, nešla jsem do školy a byla jsem u její klece. Jednou za čas se stalo, že tam zježená seděla a skoro nedýchala.. nevím proč. Dala jsem jí piškot a najednou byla zase jako dřív. Nechápala jsem to..
Od samého začátku co jsem ji měla jsem se modlila, aby se jí nikdy nic nestalo, velmi jsem si jí vážila, byla jako drahokam, který je potřeba chránit.
A jednou v létě se stala osudová, ošklivá věc.....
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.... (bylo by toho jednou tolik) ...
Re: NARCISSA- Nejlepší myšička, která mohla kdy být...
Majitelka stránek, 30. 1. 2013 16:09Ty jo... Hezounká povídka, ale jestli brzo nenapíšeš další díl, tak si ukousám napětím všechny prsty :-).... Takže, prosím napiš to co nejdřív, už se nemůžu dočkat!!!
Re: Re: NARCISSA- Nejlepší myšička, která mohla kdy být...
Simča, 31. 1. 2013 13:40už píšu :D ..
Re: Re: Re: NARCISSA- Nejlepší myšička, která mohla kdy být...
Simča, 31. 1. 2013 14:41Někdy napíšu o Harrynkovi, to je konečně už veselé :O)) ;-)
Re: Nemocná Gábinka
Simča, 29. 1. 2013 19:38To je tak hrozně smutné :( chudinka maličká potkanka..
Jednou v létě
Klára, 21. 12. 2012 19:02Jednou v létě jsme zase pouštěli naše potkanice Girlandu a Báru po zahradě. Zašla jsem si domů do kuchyně pro maliny. Byla to jejich oblíbená pochoutka. Několikrát jsme hlasitě zamlaskala a Bára se ke mně okamžitě přihnala z houšťí. Mlaskala jsem ještě hlasitěji a dokonce volala i Girlandino jméno. Girlanda ale, jako by se do vzduchu vypařila. Začala jsem si zoufat a s Bárou na rameni prohledávala celou zahradu. Pak jsem konečně Girlandu našla. Nevěřili by jste, jaké pěkné si našla na spánek místo. Vyšplhala se na nejnižšší větev stromu (která byla asi metr a půl nad zemí) a lehla si do opuštěného ptačího hnízda. Byla jsem šťastná, že se Girlanda našla a od té doby jsem už na zahradě NIKDY své potkany nepouštěla. :)
Re: Jednou v létě
Simča, 29. 1. 2013 19:37
No, mě by asi šlehlo, kdyby se mi tohle stalo :D
To je moc pěkná povídka, a ta představa potkánka v hnízdě ptáka :-D
První krmení z ruky
Majitelka stránek, 15. 1. 2013 19:00
Tato povídka není sice aktuální (je stará asi 1 měsíc), ale to nevadí. Ještě jsem ji sem nenapsala,tak ji napíšu.
Vzala jsem si do ruky největší ovesnou vločku, kterou jsem našla, aby se mi dobře držela. Pak se přiblížila ke kleci s Ginnou. Stála zrovna u napáječky. Asi jsem ji zastihla, když zrovna pila. Celá vyjevená na mě zírala. Zavolala jsem na ni: "Ginno! Neboj se! Vem si!" Ginna dlouho váhala. Přemýšlela: Co když se mi něco stane? Ale zároveň cítím sladkou vůni a nemůžu jí odolat! Nakonec se pomalu přiblížila ke mříži a vzala si. Pak rychle zaběhla do domečku.
O pár týdnů později už se přede mnou promenádovala po kleci a dělala na mě oči, ať jí dám dobrotku.
Re: První krmení z ruky
Simča, 29. 1. 2013 19:30To je legrační potkanička :-D, takhle jsemvto měla i já s Agutkou, maminou Orionky :))
Nezapomenutelná Keysi, aneb Bohyně všech potkánků :)
Simča, 25. 1. 2013 16:42
Když mi byly tři roky, sestra si pořídila džungaráka. Několik let už chováme křečky (teď mám jen jednu samici), časem jsme měli i morčata. Až mi bylo 9 let, měla jsem prvního křečíka.. a dalšího a dalšího, nakonec i myšky. Vždy jsem ale toužila z celého srdce po potkánkovi.
Spolužačka mě jednou před pěti lety pozvala do kroužku v Lužánkách, kde měli plno potkanů i jiných hlodavců, ale i želvy, hady, papouchy, brouky a opičky. Po roce jsem tam začala také chodit. Celé měsíce jsem mamku prosila, ať mi dovolí potkana. Měla z nich fóbie. Ale pak dovolila.
Měla jsem tam vyhlídlou jednu samici dumbo mink, jenže, v tom houfu mimin se krčila malinká, hubená, vyděšená černobílá potkanka. Její očka byli velké a krásné a tolik ustrašené. Měla přepychovou lysinku na hlavě.. byla nádherná. Šoupla jsem si ji za krk, dala kapuci a vyrazila s ní domů. Měla jsem pocit, že k sobě patříme, že je to osud. V trolejbuse jsem si ji hned chovala a doma si ji vzala na gauč k TV a psala němčinu. Byla jsem z ní k smrti nadšená až mi tekly slzy. Milovala jsem ji celým svým srdcem, měla jsem ji pořád u sebe a chodila s ní do lesa a na louky. Byla jsem s ní všude.... Keysi byla moc chytrá, vděčná a hodná. Byly jsme nerozlučná dvojka. Jenže..
Chtěla jsem hodně myš. Ségra Keysi neměla ráda a ječela, ať ji dám pryč. Mamka byla na mé straně, ale sestra tvrdila, že ne. Donutila mě dát Keysinku pryč. Donutila mě, i mámu. Měla jsem sice myšku novou, ale ne svou drahou Keysi.
Keysi šla k sestřiné kámošce, ale já a mamka jsme jí řekly, ať ji jenom hlídá, že si ji co nejdřív vezmu zpět. Ona to pochopila tak, že si ji má nechat.., no, a Keysi jsem za žádnou cenu nemohla dostat zpátky, ani za dva tisíce.
Nikdy jsem jí ju nenechala, takže je navždy přeci jen... má. Nikdy na ni nezapomenu.. už to jsou dva roky, chtěli jsme od ní mimina, ale už je pozdě. Je už moc stará.. Vím, že se má ale velmi dobře a žije s další potkynou z našeho kroužku... :-)
Tento příběh je na její památku a na to, aby všichni kdo to čtou věděli, jak moc jsem ji měla ráda.
Mám více takových osudových příběhů, když budete pro, písnu je sem :-)
I o té myšičce, co jsem měla místo Keysi.., jojo, moje zlatá myška, která měla smutný konec, mohla tu ještě ale být.. :'(
Re: Seznámení
Simča, 14. 2. 2013 22:19